Filip Zeiner
(elektrická, akustická, občas i basová kytara, marná sláva-i zpěv)

 

Muzika všeho druhu, jež ho provází od útlého dětství, měla v jeho případě několik stěžejních momentů.

V pěti letech našel pod stromečkem sopránovou zobcovou flétnu, se kterou prošel OKVS i Lidovou školu umění. Když dosáhl věku,
kdy k okouzlení opačného pohlaví jeho původní nástroj přestal splňovat jistá kritéria, přešel na kytaru. Šest strun ho zřejmě bude pronásledovat po zbytek života.

Zásadní zlom nastal jednoho slunečného dne, kdy se v nejmenovaném obchodním domě setkal s Martinem Zezulou, který ho přivedl ukázat Oldovi Hlouškovi
a bylo vymalováno a osud zpečetěn. Po prvních společných jamech a vystoupeních s pěveckým sborem ANTEA na sebe nenechala dlouho čekat událost,
která zákonitě přijít musela, a to první společný kšeft, z něhož se vyklubala kapela Šumichrást Malbohár.

Fakt, že je narozen ve znamení Berana je natolik zjevný, že není třeba dalších slov. Jinak je to melancholicky romantický cholerik, střídající nejen nálady,
ale i svůj zevnějšek a osobní hmotnost.
Právě jeho poslední počin stran redukování tělesné hmotnosti mu přinesl naprosté odcizení od piva a kultovního kapelového pití Fernet Stock a udělal z něj gurmána přes bílé víno. Jídla má rád zdravá (otázkou je, jak mu to dlouho vydrží) a pokud možno s přívlastky Itálie, Španělska a ostatních cizích krajů.

Rád by sbíral obrazy od světových mistrů, ale nikdy na ně nenašetří, neboť jeho zmíravá touha po dobrých kytarách je silnější.
Někdy se na něj přijďte podívat. Když je se svojí kapelou, tak je docela fajn.